První dopis

O mých lumpárnách se můžete nejlépe dozvědět z dopisů, adresovaných mé mamince Quai-lince a sestřičce Aquičce:

Můj úplně první dopis do Dolan.

Moje milá maminko Quai-linko a sestřičko Aquičko!

Posílám pozdravy z mého nového bydliště. Už je to pár měsíců co jsem se osamostatnila a odcestovala na Zvíkov. Moc se mi tady líbí. Mám skvělé páníčky a malého chlupatého kámoše Garpíka. Garpík je tibetský španěl, stejně starý jak já a je to výtečný parťák na lumpárny. Jsme nerozlučná dvojka, kde je jeden, tam je i ten druhý.  Společně také hlídáme, tedy je to tak, že Garpík je stále na stráži, nic mu totiž neujde,  a já si mezitím v klidu odpočívám. Zato mu dovolím, aby ležel těsně vedle mě a když potřebuje, může si  vylézt i na mě. (Přece jen je to mrňous).

Ještě lepší je, když si oba vylezeme na obrovskou hromadu dřeva, kterou nám navezli na zahradu. To je pak výhled :-) Panička se sice děsí, jak se dostaneme dolů, ale pro nás je to hračka a skáčeme po dříví jak dva kamzíci. I jinak je s tou haldou dřeva zábava. Klacky se dají tak krásně žvýkat a roznášet po zahradě a tahat se o ně s Garpíkem a zahrabávat…..

No, co vám budu povídat, pořád je nějaká zábava a nějaká práce. Jen s výchovou Garpíka strávím spoustu času, sice je stejně starý, ale je menší – tak ho učím správně čuchat po zahradě, okusovat kytky a keříky a taky ho učím bojovému umění. To je také náročná činnost – chvaty, hmaty, skoky, zuby, vrčení …..chudák Garpík, někdy lítá vzduchem………, ale když on u toho tak správňácky piští :-), tomu se nedá odolat.

Pro dnešek své psaní končím – panička volá – Ajšíííí, Ajšíííííí, tak to asi dostanu něco dobrého na zub, to nesmím promeškat.

Pa - Ajšička