Druhý dopis

Mé milé příbuzenstvo,

jak se máte v Dolanech? U nás na Zvíkově se máme úplně úžasně.

Máme s Garpíkem nového parťáka – babičky jezevčíka Kendu. Sice mu nějaký ten pátek trvalo, než mě vzal do party a dokonce na mě vrčel. Ale už jsme úplně v pohodě a o to víc lotrovin provádíme. Někdy se tak zabereme do hry, že ani neslyším, že mě panička volá. Nebo slyším a dělám, že neslyším, nebo nechci slyšet, nebo nechci poslechnout? Tak nějak nevím, jak to přesně je!! Panička se někdy zlobí, to poznám podle hlasu – není to volání – Ajšičko, Ajšíííí, ale Ajšo!!!, Ajšíku!!! To pak všeho nechám a běžím, sednu si a zakoulím očima a udělám nevinný výraz. To na paničku zabírá. Vždy jen pokývá hlavou, no jo – paličatý tibeťák.

Hrozně ráda chodím na procházky a na výletíky. Když jdeme po městě, lidi na mě obdivně zírají a hádají, co jsem za plemeno – bernský salašnický, čau čau, bernardýn….to mě docela uráží – já taková pěkná slečna tibetské dogy? A srovnávají mě s kdečím jiným!!!

A slečna jsem jak se patří, jsem velká obdivovatelka a ochutnávačka květů na zahradě a moc mě voní bylinky mojí paničky. Jak by také ne, když k nim chodím čůrat.

A abych nezapomněla, umím úžasné pusinky, moje panička má nejraději ty, před kterými se napiju. :-) Jednu z nich také posílám Quailince a jednu Aquičce.

Ahojky váš Ajšík